Nokturno.net / tvorba / dílko

Je to již mnoho let,
ještě mlád byl tento svět,
pod tíhou těchto dní,
Gondoru roh znovu zní.

V lese, kde stromů stín,
jest Boromir, Gondoru syn,
pod ním třese se zem,
hordy skřetů valí se sem.

Nad hlavou mečem mává,
skřetům smrt krutou dává,
podivným to tancem smrti,
skřety kolem sebe drtí.

Tu zavrzá tětiva luku,
skřet - vůdce jde zpoza buku,
šíp vypuštěn je již,
není před ním skrýš.

Boromir dál bojuje jak lev,
z rány na hrudi prýští mu krev,
žel dál a dál luk zpívá,
moc sil už mu nezbývá.

Zlomen jest Boromirův meč,
již skončila krvavá seč,
Gondoru syn statečně se bil,
poslední boj však nepřežil.

Boromir mrtev opřen o strom sedí,
prázdné oči jeho ke Gondoru hledí.