Nokturno.net / tvorba / dílko

Déšť na okapech si zpívá,
ona z okna ven se dívá,
jak venku v moři louží,
on zdrcený se domů plouží.

Do oka se jí slza dere,
kde se v ní ta bolest bere?
Snad kvůli tomu jež se plouží,
po ulici mořem louží.

Zda u okna stát jen,
či za ním běžet ven,
to pro sebe si říká,
dál však stojí, vzlyká.

Mezi kapkami deště,
zní smutně její Ještě,
vždyť už nikdy víc,
on nepolíbí její líc.

On za rohem již mizí,
byl její, teď je cizí.