Nokturno.net / tvorba / dílko

Válka, čili normální stav. Voják, čili normální prvek toho stavu. Bitva, čili normální proces toho stavu. Voják běží, a, překvapivě, zabíjí, než bude sám zabit.

Zatím žije. Několika bitvami již prošel, přežil s četnými zraněními, zároveň ale s četným zocelením.

Další bitva.

Další bitva.

Voják by neměl myslet, notabene cítit. Voják je ale jen člověk. Vlivem války nemyslí moc a své cítění si zřídkakdy uvědomí, ale není toho zcela prost.

Další bitva.

Zranění, zocelení.

Voják „ví,“ že válka není možná nutná, a že určitě není správná. Není zřejmě správné zabíjet, ani být zabit. Válka ovšem je.

Voják „ví,“ že válka možná není nutná, ale neví, jak způsobit, aby nebyla. Umí jen zabíjet, myslet ho nikde nenaučili. Ani to zabíjení není žádná sláva; někdy je to prostě jen klika. Tak už to ve válce chodí.

Další bitva.

A tak zabíjí.

Další bitva.

Někdy vojáka napadne, proč vlastně.

Další bitva.

Tentokrát větší zranění.

Tedy větší zocelení.

Voják nechce být zabit – za žádnou cenu.

Další bitva.

Někdy vojáka napadne, jaké by to bylo – nebojovat.

Další bitva.

Další bitva.

Někdy vojáka napadne, jaké by to bylo – nebojovat. Mezitím se však učí dalším, efektivnějším způsobům boje, a zabíjí další protivníky, protože je válka.

Voják jednoho dne zjistí, že jej láká stav, kdy by se nebojovalo. Něco o tom slyšel.

Nedovede si to ale představit. Během bitev dojde k názoru, že by si přál, aby se nebojovalo. Jenže nevystřelit znamená nechat vystřelit. Nevystřelit mozek znamená nechat si vystřelit mozek.

Voják rozhodně ví, že nechce zemřít.

Další bitva.

Voják se stává zkušenějším (v boji), a do dalších bitev jde neustále lépe vybaven a připraven. To poměrně snižuje pravděpodobnost zranění a smrti. Voják zraje.

Další bitva.

Další bitva.

Voják se dovede o sebe více postarat, nedopustí zranění, nenechá se překvapit, nepadá do léček, nenechá se chytit. Stává se expertem na zabíjení.

Další bitva.

Jen ty zkurvený slzy mu občas skanou nad mrtvolou nějakýho mladíka.Nepřítel.

Ale pak další bitva.

Ovšem přesto si stále znovu nabíhá na bodáky protivníka, ačkoliv ne tak kriticky jako dříve; nicméně ve válce se zraněním nevyhne.

Ale vojákův organismus má své meze.

To voják jednoho dne zjistí.

Další bitva.

Malé zranění, mnoho mrtvých protivníků (kteří třeba také vůbec nevědí, proč bojují. Bojují ale). Přesto se dostaví únava. A přání, aby se nebojovalo.

Další bitva.

Voják je krutý, je chladnokrevný, efektivní: šanci protivníka minimalizuje, nezřídka na nulu.

Trochu si přeje nemuset zabíjet; trochu touží po – ne snad klidném, ale radostném a poněkud barvitějším - životě, který prý vedou ostatní obyvatelé planety za územím bitevního pole, kam se ale voják neodváží vystoupit. Neví, zda to území existuje.

Další bitva.

Neví, co je to za život, láká ho, ale nevěří, že je jemu přístupný. Doufá, ale bojí se, že jakmile by vystoupil z bitevního pole, byl by vyvržen „normálními lidmi,“ neboť mezi ně prostě nepatří.

Další bitva.

A tak zabíjí.

Další bitva.

A tak bude sám jednou zabit.