Nokturno.net / tvorba / dílko

Své tělo posílám do propasti.
Dobrovolně.
Tam v hloubi, v hloubi duše jsi...
Křičím a drásám si srdce z těla,
protože tam, tam v hloubi.....
Možná jsi.

Padám do propasti, tělo zlámané a potichu mě to naplňuje...
Já tě tam ale vidím, jdu za tebou.
Bosa.
Zvedám se z bezvědomí ticha a...
Cítím to...
Všude...
Za sebou, před sebou, je to všude a najednou mě to pohlcuje...

Dívám se na své zkřehlé prsty, na ty roky...
Strávené ustavičným přemyšlováním...
To proto, jsem zase na začátku konce, lásko...
To slovo bolí...